JAK SE NÁM TO POVEDLO? Když jsem ráno vstala a viděla že prší - co prší, leje, tak jsem říkala, že je to v … Ale po shlédnutí internetu jsme usoudili, že to nebude tak hrozné, a opravdu, v 7:00 už přestávalo pršet. Naložili jsme teda ovce, ceny, guláš, psa a vyrazili do toho mokrého a mlhavého rána.
Valašské Muzeum nám na akci poskytlo Živý dům, kde bylo veškeré zázemí. V přízemí stylová místnost se stoly a lavicemi, prostorná kuchyňka a v patře promítací sál. Ten jsme nakonec ani nevyužili, bylo tolik aktivit venku, že na promítání nezbyl čas.
V Muzeu už nás čekal místní realizační tým pod vedením pana Románka. Moc jim za tuto pomoc děkujeme. Nachystali pro nás ohrádky pro ovce ze štípaného plotu, prostory a stoly pro venkovní posezení, a zatopili v kamnech. Jak začne praskat v kamnech, hned všechno vypadá veseleji.
Nestihli jsme si ani uvařit kafe, a už začali přijíždět první účastníci.
A první ovce.
A první jídlo.
Občerstvení jsme se rozhodli udělat z vlastních zdrojů. Jídla se sešlo opravdu hodně. Měli jsme mnoho druhů sýrů - pravý ovčí z mléka valašek (od manželů Žitníkových), brynzu a žinčicu, kozí sýry, sýry z kravského mléka. Dále 4 druhy guláše, absolutně fantastické klobásky od manželů Gottfriedových, domácí chleba, máslo, med, mošt, dort, roládu, štrůdl, placičky, mrkvance ...... na co jsem zapomněla? Omlouvám se všem, které jsem neuvedla jmenovitě, ale byl by to dlouhý seznam, a já ani vlastně nevím, kdo kterou dobrotu přivezl.
S menším zpožděním jsme oficiálně zahájili akci, poděkovali organizátorům a všem, komu bylo potřeba poděkovat. Přivítali také zahraniční hosty: (ze Slovenska a také z USA).
Naše bývalá předsedkyně klubu, paní Žitníková, promluvila pár slov o 10ti letech činnosti klubu. Poté přivítala fotografku Janku Vybíralovou a pozvala nás na její výstavu fotek věnované valašské ovci.
Dále jsme se věnovali aktivitám členů. Paní Krpešová a Křenková přivezly kolovrátky. Ukázaly nám předení a plstění vlny. Každý si mohl vyzkoušet plstění jehlou a vyptat se na vše okolo zpracování. Vlna z valašek se pro svoji hrubost bohužel velice málo vykupuje, a proto si musíme sami poradit s jejím odbytem, nejlépe ve formě výrobků.
Kromě toho, že jsme jedli, pili, prohlíželi si ovce i Muzeum, měli jsme i bohatý program. Třeba módní přehlídku: na předváděcím molu bylo k vidění sice jen jedno oblečení - kožuch, který přivezl pan Milerski, ale zato byl velmi slušivý. Takový kožíšek ochránil baču v horách před každou nepřízní počasí. Nosit bych ho ale nechtěla, byl velmi těžký.
Byly i koncerty: Na fujaru.
Ale také na "píšťalku a psa". Kdo umí, ten umí. Ať je to muzikant, nebo člověk a jeho pes (Musím na pana Kryštofa, který předváděl práci pejska u ovcí, prozradit, že si stihnul ráno před naší akcí odskočit do Libhoště na závody a v neděli vyhrát finále).
Součástí oslav 10. výročí klubu byla i výstava "Švarná valaška". Měli jsme zde 12 ovcí a 6 beranů plemene původní valaška od 7 chovatelů - manželů Šimčíkových, Žitníkových, Gottfriedových, Květoňových, Křenkových, Milerskich a z Muzea. Kromě posouzení zvířat odbornou porotou ve složení pan Šimeček, Milerski a paní Dziková,
jsme si volili i nejsympatičtější valašskou ovci nebo berana. Volba byla čistě na vkusu zúčastněných. Vyhrála ovce č.6, čarnula manželů Křenkových, zvaná HAŠLERKA. Odborné porotě se naopak nejvíce líbila ovce a nakonec i beran manželů Šimčíkových zbarvení murysa. „Skokanem“ roku byl vyhlášen pan Květoň se svými krásnými letošními jehňaty. Nutno říci, že odborná porota všeobecně chválila kvalitu předváděných zvířat.
Doufám, že se zde všem líbilo a celý den si užili. Celé setkání proběhlo v přátelském duchu, všichni nějakým způsobem přiložili ruku k dílu. Mohli jsme si popovídat se stejně zapálenými lidmi a dozvědět se mnoho zajímavých informací. Všem chci poděkovat za to, že přivezli něco k snědku a hlavně ovečky - bez nich by to tak nějak nebylo ono.
Od dohasínajícího ohně, s posledními paprsky slunce odjel i poslední beran.
Vybrat pro pořádání akce Valašské Muzeum, byla výborná volba. Nejen proto, že valašská ovce do této krajiny patří. Nejen proto, že zde byl před deseti lety založen náš klub a páslo se zde největší stádo zachráněných valašských ovcí - ty se postupně rozeběhly do celé republiky, a dnes jsou chované na mnoha místech (i v zahraničí) v početnějších stavech. Ale hlavně proto, že zde to vlastně začalo už dávno...